Bez zábradlí by to nešlo

Mít doma balkón je pro leckoho z našinců velice příjemná věc. Jistě, na tomto se vesměs nedá bydlet, není-li člověk křížencem městského typu a trampa, ale tento prostor dokáže vyhovovat mnoha účelům. Jen tak namátkou:

– Odkud by měla živá informační kancelář, tedy drbna, lepší výhled na to, co se v okolí děje?

– Kde jinde by mohl popustit uzdu své vášni ten, komu zakazují kouřit v místnosti?

– Kde jinde by se lépe sušilo prádlo, není-li to v tradiční malé koupelně z prostorových důvodů možné?

A protože se kreativitě meze nekladou, určitě i vy vymyslíte celou řadu dalších příkladů, kdy přijde takový balkón vhod.

Ovšem aby bylo možno všeho zmíněného i zde nezmíněného plně využívat, aniž by se člověk musel bát, je nezbytné mít zábradlí na balkon. Protože si jistě dokážete představit, oč nebezpečnější by tento prostor bez zábradlí byl. Člověk aby se tam v takovém případě pomalu bál učinit krok potmě, člověk aby tam raději nevycházel ani tehdy, kdy trpí závratí, a to ať už je mu tato vrozená nebo získaná konzumací alkoholu. A pustit tam děti by už byl přímo hazard toho nejhrubšího zrna.

Ovšem se zábradlím je to jiná. S tím je onen kousek prostoru náležející k bytu využitelný k lecčemu.

A pokud se někdo teprve rozhoduje, čím si toto místo obežene, má na výběr z mnoha možností. A stačí si jenom správně vybrat.

Co taková správná volba obnáší? Musí jít o výrobek, jenž je v první řadě kvalitní. Jakýkoliv šlendrián by se tu totiž mohl obyvatelům onoho bytu a dost možná i nevinným chodcům dole na ulici vymstít. Stačilo by, aby ono zábradlí povolilo a neštěstí je na spadnutí. Doslova.

Vybírat si lze ale i podle estetických hledisek, i podle materiálu, i podle nároků na údržbu, jež si ta která varianta žádá.

A tak někdo volí kov, někdo dřevo, někdo sklo, někdo jejich kombinaci. Každý si může přijít na své. A každý si na své přijít musí. Aby bylo zaručeno, že jednou nešlápne vedle a…