Trochu jiná adopce
Pro lidi je charakteristické to, že jsou nejednou ochotni adoptovat nějakého toho sirotka. Co se dětí, jež se ocitly na světě bez rodičů a jiných opatrovníků týká, nejednou nalézají nový domov u různých pěstounů nebo v náhradních rodinách, třeba těch, které nemohou mít děti vlastní. Vesměs tu přitom platí, že čím je takový sirotek menší, tím spíše a snáze novou rodinu najde. A naopak. Pochopitelně v tom hraje svou roli nejenom věk, ale i jiné věci, jako je pohlaví, vzhled, rasa, původ, zdravotní handicap,…, ale teoreticky má každé volné dítě šanci.
Další podobné děti, zpravidla ty z chudých exotických končin světa, mohou být adoptovány i celebritami, zejména těmi americkými. Zde jde ale spíše než o touhu po dítěti o jistou módu. Nebo prestižní záležitost či touhu se takovým počinem zviditelnit, jak chcete.
Ovšem je mnohem více toho, co jsou lidé ochotni adoptovat, než jsou jen osiřelé děti.
Lidé jsou ochotni vzít pod svá ochranná křídla i zvířata. A je leckdy s podivem, . Nejčastěji tak, že jednoho krásného dne zavítají do ZOO nebo na její internetovou stránku a jejich zrak spočine na výzvě k adopci toho kterého tamního tvora.
Přitom pochopitelně nejde o to, aby si člověk takového v zajetí chovaného tvora vzal domů, zařídil mu pokojíček, živil ho, šatil, posílal do škol a tak připravoval na budoucí samostatný život. Což by vlastně ani dost dobře nešlo – protože ten, kdo by si vzal domů dejme tomu lva, by byl tímto dříve či později sežrán a sirotek by byl opět sirotkem. A zkuste si třeba vozit obrovské slůně v kočárku nebo chovat v náruči dorůstajícího nosorožce!
Tady jde o to, financovat život toho kterého nabízejícího se tvora. Tu něčeho velkého, třeba hrocha, tu naopak i nějakého nenáročného papouščího či želvího drobečka. To podle toho, po čem člověk touží a co si také jako „adoptivní rodič“ může dovolit.
Taková adopce zvířete je v mnoha ohledech přijatelnější a nenáročnější než adopce dítěte. Protože o takového zvířecího sirotka se za člověka postarají jiní, ti, kdo tomu rozumí, a on ho nemusí ani pravidelně navštěvovat nebo se mu jinak věnovat
A tak se adoptivními rodiči zvířat stávají i ti, kdo by dítě nikdy neadoptovali. A můžete jimi být i vy. Třeba už jenom proto, že vám tu leccos projde. Pokud v ZOO adoptujete zvíře, nebudou vám lézt sociální pracovníci na kontroly domů, nebudete pod drobnohledem, nebude vás řešit soud. A nehrozí ani to, že by na vás jednoho dne vletěl nějaký orel a chtěl, abyste mu jeho potomka vrátili.
